II. Ve znamení kříže

Kněz se díval na oltář. Pohledem se zastavil na Ježíši, jeho ukřižovaných nohách a rukách. ,,Děkuji za sílu, kterou mi dáváš , Pane" poděkoval v duchu a dál se připravoval  na procesí, které povede městem. 

 

    Počítal s tisícihlavou účastí. Před lety něco nemyslitelného. Mladí se pod vlivem doby o víru nezajímali, staří už byli nemohoucí. Většina  lidí žila konzumním životem bez Boha.  

 

    Narůstala vlna ateismu, kterou matka církev ignorovala  a nevnímala. Papež František, prosazoval reformy a názory které začaly církev rozštěpovat i zevnitř. Nastolená linie, která podle názoru kněze popírala tisíciletou zkušenost církve , nabádala k toleranci islámu . Podvolení se, přijímání nových hodnot pod rouškou dobra  bylo za hranou snesitelnosti pro některé vykladače písma. Církev byla slabá, velmi slabá. Místo snahy za znovuzrození zvolila její elita defenzívu. 

Situace v Čechách nebyla pro žádného kněze v té době ideální. Většina se odklonila od křesťanských hodnot. Možná následek 40 let komunismu a nikdo nedokázal přivést nové ovečky do stáda Božího. Ani krátké vzepětí zájmu o Pána po roce 1989 nemělo dlouhé trvání. Církevní restituce byly dalším hřebíkem do rakve důvěry v  církev . Manipulace kvůli osobnímu prospěchu jednotlivců a závist lidí dál poškozovaly její obraz.

    

    V době změn, které se hnaly Evropou,  slyšel kněz na bohoslužbě slova probošta Petra Piťhy. Naléhavost jeho poselství , předneseného na 

Pražském hradě , ho upřímně dojala. Měl pocit, že prozřel. Očekával následnou debatu mezi knězi i laiky, reakci a diskusi, vyvození závěrů, ale nestalo se nic. Jako by profesor Piťha mluvil sám pro sebe a ne k uším myslících a naslouchajících lidí. To bylo pro kněze obrovské zklamání. Otevřené pojmenování situace dodalo tomuto nenápadnému brýlatému mladému knězi sílu k vlastnímu projevu osobního názoru na veřejnosti. Začal otevřeně kázat o svých pocitech a myšlenkách. Jeho nová kázání , ve kterých začal odsuzovat slabost církve, její ustupování a podbízení se politickým potřebám vešlo brzo ve známost. Důchodci a dva mladí, kteří byli na jeho první nové bohoslužbě, měli možnost posoudit tu změnu , která se v něm udála. Veřejně hodnotil a odsoudil přijímání jinověrců a jejich zvýhodňování na úkor křesťanů, odsuzoval slabost církve, zaprodanost představitelů  světské moci, zradu na bojovnících Krista.  A přítomní poslali jeho slova dál. Na další bohoslužby přišli noví naslouchající a pak další a další. Rozšíření jeho slov přes Youtube, kam ho kdosi nahrál , mu přivedlo další tisíce.

 

Kázání čtvrté - zveřejněné části.

 

Kostelem  Svatého Jakuba v Kutné Hoře se nesla slova brýlatého kněze.  Stál na kazatelně v rouchu bílé barvy s vyobrazením kříže. 

,,Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země. I  v Ježíše Krista, Syna jeho jediného , Pána našeho..."

,,Po vítězství křesťanů  u Vídně roku 1683 nad mohamedánskými hordami, které dobývaly silou Evropu, se matka církev  ve své dobrotě rozhodla dál netrestat jinověrce a vůči poraženým nepřátelům projevila laskavou shovívavost.  O islámu  vedla disputace a jednotliví učenci dokonce projevili názor, že islám  je křesťanskou herezí. Křesťanští a nejen církevní učenci se pokoušeli a pokouší islám  pochopit. Významné osobnosti konal y dokonce společně bohoslužby. Určitým mottem učenců se stala slova: Stavět lidi ve jménu víry proti sobě by bylo zřejmým protimluvem, neboť obě učení zastupují ve velké míře společné  hodnoty a mají před sebou také společnou budoucnost.

Ale je to opravdu tak? V dnešní dny se právě křesťané stali těmi, kdo nastavuje opakovaně tvář. I přes to, že desítky let jsou napadáni a vražděni ve jménu islámu , jako údajní bezvěrci. Stále trpělivě stojíme a neseme své břímě poslušnosti. Jde však o slepou poslušnost. Křesťanství musí bránit své hodnoty, svůj stav a svého Boha. Ten , kdo mečem a silou bojuje proti našemu Bohu , si zvykl, ba má téměř jistotu, že odevzdaně stojíme a umíráme bez sebemenšího pokusu o vlastní záchranu.  Bylo nám jinými vštípeno, že ochrana vlastních hodnot je xenofobní. Tvrdí nám, že víra těch, kdo vykřikují, že není Boha mimo Alláha , má být poslušně tolerována námi, věřícími v Boha našeho a Ježíše syna Jeho . Máme se sklopenou hlavou  ustupovat jejich projevům násilí, rozpínavosti a neklást odpor nové tyranii. Máme nastavovat  stále znovu a znovu tvář. Komu a čemu? Čí víru máme stavět nad tu svou? Jakým právem to po nás požadují? Máme a musíme chránit svou vlastní víru v Boha. Desetitisíce rytířů kříže umíraly, aby ochránily  budoucí pokolení od podrobení. Naši předci statečně bojovali a my máme nečinně stát a nechat si stínat hlavy? Dobrovolně a s omluvou sundáváme kříže ze stěn škol, kde průkopníci vzdělání byli naši kněží. Necháváme měnit jména ulic, aby připomínka světců neurážela přistěhovaleckou kulturu. Začerňujeme historii , vymazáváme  kolektivní paměť. Popíráme události, skutky  i statečnost našich  předků. 

 

    Nenechte se balamutit, že něco musíte tolerovat a musíte podporovat co není přirozené, že někoho musíte vítat a hostit.  Ztrácet ve prospěch toho, kdo vámi skutečně pohrdá a jen  využívá. Nedovolili nám oddělit zrno od plev. Nutí nás přijímat se skutečnými prosebníky i služebníky  Satanovy . Nechat se zabíjet a krvácet s odpuštěním na rtech? Je to lež! Úmyslná lež! Vaše svoboda rozhodování je porušena diktátem těch, kdo uzurpují moc, kterou jste jim jen propůjčili! Platí to pro osoby církevní i světské. Pro volené i dědičné, pro všechny. Oni jsou také podřízení zákonitostem Božím a o nich bude rozhodovat poslední soud. O jejich podílu na lži. Ale před soudem Božím může nastat soud spravedlivých, soud lidu. Suďme je tedy.       

    

    Je čas pozvednout se a místo tváře nastavit čepele mečů křivým nožům popravčích. Rozhodným švihem setnout ty, kdo chtějí vaše životy a životy vašich blízkých! Nemůžete dobrovolně vydat na smrt své děti, své blízké. Ne bez boje, ne úmyslně, ne zbaběle. To není vůle Boží . Bůh nám nedovolil promarnit dar života  jen tak. Život je dar Boží... Já,  jeho služebník jsem o tom přesvědčen. Je nutné zahnat od dveří falešné prosebníky, kteří místo díků žádají vše,  co máte, včetně zřeknutí se vaší víry. Poznejte a označte ty, kdo konají v jejich jménu. Kdo zrazuje za mrzký peníz hodnoty Boží i lidské a přirozené. Pohleďme na Kříž a vnímejme jeho sílu. Dovolme Bohu, aby nás znovu vedl pod svým znamením. Otevřete srdce, naslouchejte jeho hlasu a pochopte. Do boje proti těm, kdo proti vám pozvednou zbraň. Oko za Oko, zub za zub. Jen lásku oplácejte láskou a dobro dobrem. Ctěte svou rodinu, své blízké. Muž, žena, děti, ti jsou přirozeným vývojem rodiny a Božím úmyslem. Stejně jako narození, poznávání a učení, dospělost, stáří a smrt. Cti otce  svého i matku svou... Ne bezpohlavní bytosti neschopné plození v hříšném stavu. 

 

    Pod znamením Kříže a Jeho záštitou  volám bojovníky Boží a ochránce víry. Pravé víry, kterou máte ukrytou sami v sobě. Když vám je a bude nejhůř, vzpomenete na Něj a Jeho vzývat budete a k Němu  se obrátíte. A On vás vyslyší. Možná si myslíte, že jste bez víry. Nejste, najdete ji, až přijde čas. Protože Bůh se skrývá hluboko v nás všech a bude vám oporou.."

Pro některé se stal okamžitě nepřítelem, ale drtivá většina nově příchozích lidí mu naslouchala.  Pro loajální představitele Vatikánu se stal neposlušným a problematickým. Byl konfrontován a zastrašován mocnými církevního světa, ale dostal i ohlasy podpory od lidí, kterých si v církvi vážil.

...konec výňatku kázání....

 

    Události po vpádu vojsk do Čech, potlačení krvavého povstání muslimů u nás a situace v západních zemích , znovu obracela část lidí k Bohu. Hledali u něj útěchu,  podporu i ochranu. Svět se měnil. Evropa procházela válečným obrozením. Církev se rozštěpila stejně jako hranice  východních a západních zemí. 

 

    Hořící kostely, ukřižovaný kněz hordou bezvěrců, kterým poskytl na radu církve přístřeší. Smrt jeptišek uprostřed poklidného města. Nové obětí z lůna matky církve a dalších lidí, kteří se statečně postavili proti dílu Satanáše . Napřed beze zbraní a pak i s nimi .   

Kněz potlačil vzpomínky a vyšel před kostel, kde čekali lidé na zahájení procesí. Prosebné procesí na ochranu vojáků , kteří bojují na hranicích. Na ochranu těch, kdo bojují uvnitř země. Na ochranu přestárlých a matek s dětmi, které snášejí dnešní útrapy vyvolané situací, nedostatkem, nemocemi, válkou. Pro všechny, kdo stojí pod znamením Kříže i mimo něj, ale bojují za svou svobodu a zem.

    

    Kněz Martin Veselý požehnal kříži, který nosič pozvedl k modrému nebi. Procesí se dalo na pochod. Oči všech , kteří se řadili do procházejícího davu se obraceli ke kříži  i knězi. Mnozí se křižovali , i když většina stále neuměle a nově příchozí skoro s ostychem. Zezadu dolehl zvuk písně a kněz se k němu melodickým hlasem přidal. Chorál začal nabírat na síle a nesl se do daleka. Silou, kterou mu dala staletí , po která zněl v české zemi a kterou  mu dávalo odhodlání těch , co  ho zpívali.

 

Svatý Václave, vévodo české země kníže náš, pros za nás Boha, svatého Ducha! Kriste eleison...